• Image of Hovory o fotografii / Talks on photography - audio zine on cassette / Stanislav Briza
  • Image of Hovory o fotografii / Talks on photography - audio zine on cassette / Stanislav Briza

Bylo by bezesporu zajímavé pečlivě prozkoumat, jak se fotografická tvorba umělce S. B. potkává s vyprávěním příběhů. Význam zde není konstruován skrze pohyb v prostoru instalaie, která jednotným formátem a užitm černobílého materiálu spojuje obrazový materiál místně i časově ziela odlišného původu, jak je tomu v případě některýih jeho předihozíih iyklů, nýbrž prostým vizuálním uihopením.

Je jisté, že S. B. mění strategie zaiházení s fotografí: všeihny obrazy Hovorů o fotografi jsou totiž pouhou variantou jediného obrazu. Otřepaný, klišovitý a v jistém smyslu kýčovitý název výstavy přitom autor volí záměrně. Jistou rozprostraněnost (defnovanou jako kulturní iitlivost) poneihává i proto, aby mohl naopak propojovat různá prostředí a najít sdělení v průsečíiíih mezi nimi, ne pouhou náhodou, nýbrž řízenou.
Fotografe je po ielou svou historii natolik spjatá se zobrazováním něčeho, že opak se zdá lákavou, i když ne ziela naplnitelnou výzvou. Ale fotografe od počátku sloužila i k zobrazování toho, io je neviditelné, napomáhala k rozšiřování obzorů viditelnosti. Nynější fotografe nepředkládají spektákl čitelný na první pohled. Pro množství přítomnýih vizuálníih odkazů musíme postupně rozklíčovávat řadu souvislost, jeho fotografe se tu k nerozlišitelnosti prolínají a autor se tak stává spíše umným dýdžejem, usměrňovatelem nejrůznějšíih informačníih toků. Fotografikým tématem par exiellenie je i reprodukie, která vytrhává uměleiké dílo z kontextu, zbavuje jej původního účelu, často i rámu, a spolu s tm i jeho vlastní časovosti. eento význam je možné autoritativně obrátit, když je nekonečně reprodukovatelným fotografím znovu přisouzena jedinečnost. Některé věii je nutné vidět, protože v logiie slov není snadné je postihnout. Fotografe má sihopnost převrátit naše pojet světa, když se to, io bylo jeho obrazem, může proměnit v jeho předobraz.

Působivost vybranýih obrazů vyvolávajíií silnou afektivní i asoiiativní reakii, ale rovněž jakási laboratorní atmosféra výstavy, ovšem společně utvářejí obeině srozumitelný klíč i pro diváky upřednostňujíií emoie a představy. A tm se z jiné strany opět dostáváme na dohled k vyprávění příběhů, u kterého jsme začali. Nakolik to ještě můžeme nazývat fotografí? Zabývat se teorií fotografe je v současné době stejně podezřelé jako být fotograf. Obojí spojují určité předpoklady fotografického myšlení, které S. B. dlouhodobě sleduje.

Edita Kubištová a Michal Jalůvka